Máma mámám

Jak na příkrmy u nás doma... 

 

Jelikož už jsme se s Viktorkou dostaly přes hlavní problém příkrmů, a to NEPAPÁNÍ, rozhodla jsem se, že sepíšu pár takových bodů a rad, které mi byly prospěšné. Třeba tím někomu usnadním práci a ušetřím čas prosezený nad počítačem, strávený procházením internetových diskuzí, telefonáty s maminkou a psaní obsáhlých zpráv s kamarádkou. Většina rad ohledně krmení dětí, které můžete na internetu najít v "odborných článcích" (myslím tím takové ty klasické články, texty jednoho autora, ne diskuze) se týká převážně kojení. Proto byl celkem oříšek najít ty, které radily, jak "přinutit" prcka pozřít cokoliv jiného než jen mlíčko. Další takovou kapitolou je přechod z mixované stravy na kousíčkovanou, ale to předbíhám, to nás teprve čeká.

Náš počáteční boj probíhal asi takhle.

Takže, první a velice důležitou radou je: NEVZDÁVAT SE!, která si může v určitém úhlu pohledu drobátko protiřečit s tou další a to je: ZKUSIT POČKAT. Jelikož když dítě příkrmy odmítá, pravděpodobně ještě není připraveno na tak velkou změnu. Podstatné podle mě je, nepřestat úplně. My jsme to zkoušely, když byl čas a klid. Když nebyl, nehrotily jsme to. Ani teď se nesnažím Viky za každou cenu nacpat připravenou porci. Když nechce, tak prostě nechce. Ani jedné nám to za ten stres nestojí. Jsou prostě dny, kdy sní PÁR LŽIČEK a tím končí. Nemá smysl chtít za každou cenu den ode dne zvětšovat porce. Dítě prostě sní, kolik může.

ZKOUŠET, ZKOUŠET. Když nechce mrkev, zkuste bramboru. Každý Vám dnes sice řekne, že každou potravinu musíte dávat minimálně tři dny a sledovat případné alergické reakce, ale co když právě mrkev je právě to, co dítěti prostě nechutná?

Další věcí, která nám nejspíš hodně pomohla, byly již dříve zmiňované SKLENIČKOVÉ PŘÍKRMY. Ač jsem byla vždycky přesvědčená, že je kupovat nebudu, nastala situace, kdy jsem si myslela, že když ne tohle, tak už nic. A musím říct, že když bylo nejhůř, byla jsem opravdu ráda, že k tomu všemu nemusím ještě patlat domácí papání. Stačilo ohřát a hotovo.

ZÁSADNĚ LŽIČKOU. Když už začínáte s příkrmy, tak rovnou lžičkou. Proč dítě nejdřív zvykat na nové chutě a pak na nový způsob podávání? Hezky oboje najednou a je o jedno trápení méně. A další protiřečící si rada nebo spíš takový náš pokus, bylo papání NA PRST. Z prstu se příkrm mnohem snadněji dostal do pusiny než ze lžičky, ale tuhle metodu jsme u nás praktikovaly pouze párkrát, avšak s úspěchem.

HUSTŠÍ A S KOUSKY, nebo naopak řidší a rozmixované dohladka? Každý máme rád něco jiného a stejně tak je tomu i u malých prcků. My jsme nakonec zůstaly u dohladka mixovaného s tak akorát konzistencí. Samozřejmě je důležité myslet na to, že děti nemají zuby a pokud nějaké ano, s kousáním na tom určitě nejsou úplně nejlépe. A větší a tvrdé kousky mohou vdechnout.

MAMI JÁ SAMA. Ač ještě nemluví, tak u nás doma oblíbená papací činnost. Prostě vidí lžičku a sápe se po ní dokud ji nemá. A já do té doby nemám klid. Už jsem to dokonce zkoušela i se dvěma lžičkami (s jednou na hraní a druhou na krmení, ale moc úspěchu jsem nesklidila). Takže jsem se prostě smířila s tím, že po každém krmení musím Viky celou kompletně převléknout, umýt a v horších případech převléknout i sebe a všechno kolem.

Neméně důležitá rada, možná snad všem nadřazená je: HLAVNĚ KLID. Dítě pozná, když se stresujete a na jeho náladě a rozpoložení to dvakrát nepřidá. Já vždycky, když už cítím, že mám dost, tak radši končím. Třeba v takových případech, kdy Viky odmítá "sedět" v klidu, přetáčí se na bříško, patlá všechno všude, nebo prostě jen nechce otevírat pusinku.

Zde jsou odkazy na dvě mé oblíbené stránky, ze kterých jsem mimo jiné čerpala i některé z výše uvedených informací.
maminkam.cz
babyweb.cz