Jen tak dál

Poslušně hlásím, že jsme to nevzdali. Viky už přestalo bavit nám při krmení odporovat a vlastně ani nevím, jak a kdy se to stalo, ale už papáme. Včerejší skóre, celá mistička banánovo rýžové kašičky. Tedy všechno, co jsem připravila, jedna a půl odměrky od HIPPíka. Dost možná k úspěchu přispěly kupované skleničky a nebo také dopolední návštěva u babičky, díky níž jsme mrkvičku dávali v jiném prostředí. Ale to už je jedno, důležité je, že jsme z neúspěšných pokusů přešli na patla pokusy se skleničkami a z nich na otevírání pusiny a papání. 

 

Dnes skleničkové papů nahradila domácí mixovaná cuketa s mrkví a bramborem. Popravdě po první lžičce se nezdálo, že budeme úspěšní, ale nakonec se překonala. A evidentně tomu přišla na chuť, po třech dnech následovala samotná cuketa. Která slaví největší úspěch u mě, jelikož na oblečení nedělá fleky. A už teď mám připravenou další zeleninu k rozšiřování jídelníčku. Špenát, kedluben, batáty, pak ještě musíme zkusit dýni, květák a brokolici, těším se na další mixování. Je skvelý pocit, když víte, že to papání nebude stres, ale spíš sranda. protože Viky stále ještě neopustila fázi: "Já sama", takže jídlo je všude a tím myslím naprosto všude. Ale co, pračku máme a navíc rozvíjí jemnou motoriku a třeba bude za chvíli opravdu papat úplně sama, i když moc si nedělám iluze. Nemůžu po ní chtít zázraky. I když je pravda, že po tom co jsme vyzkoušeli kukuřičné křupky, které si naprosto instinktivně strká do pusinky, možná bych se nedivila. Navíc křupky si naprosto zamilovala a já jsem moc ráda, že je aspoň jedno jídlo, které jí s opravdovým nadšením. Už po prvním dni miluje křupky..