středa 4. března 2015

Máma vaří


Asi jako skoro každá ženská ráda nakupuje (aspoň něco), tak stejně tak skoro každá ženská ráda vaří. Ani já nejsem výjimkou. Samozřejmě se nepovažuji za velkého kulinářského umělce, ani dobrodruha. Snad odjakživa si libuji v kuchařských knihách a časopisech a s boomem foodblogů se jaksi stalo mou posedlostí jejich sledování alespoň na instagramu nebo facebooku. Ale přesto se moje kuchařské umění v poslední době bohužel omezuje pouze na jídla: "Honem honem, ohřej to než se vzbudí." nebo "Už je vzhůru, dneska bude studená.". Naštěstí mám nejúžasnějšího chlapa na světě, který když má volno, se stará a já můžu vytvářet svá kuchařská "veledíla" v kuchyni. Bodejť by se taky nestaral, jinak by byl o hladu. Zrovna nedávno jsem přemýšlela, jak se to vlastně stalo, že jsem začala vařit a popravdě nevím, kdy nastal zlom. Asi spíš nenastal, šlo spíš o takový vývoj. Prvotně za tím vším stála potřeba nasytit sebe, chtít nasytit další členy rodiny, potom samozřejmě touha předvést se před přítelem. A od všelijakého hokus pokus omyl, jsem se nejspíš dostala až tam, kde jsem teď. Tedy máma na plný úvazek, která když je čas, si troufne i na svíčkovou s knedlíky, hovězí na víně nebo třeba na kynuté knedlíky a vánočku. Ale momentálně jsem spíš v režimu snadno a rychle (!POZOR! neplést s "Levně a chutně"!)

Tenhle článek by měl být takovou malou ukázkou toho, že i když není vždycky čas na to dělat svíčkovou nebo třeba dlouho tažený vývar, nemusíme věšet hlavu. Nebo nedej bože dělat kečupovou polévku a když už ano, rozhodně se tím nebudeme chlubit... Jsou jídla CoDůmDal, která doma dělá občas každý, ať už dobře vypadají nebo ne. Důležité je, že chutnají. Ale čeho je moc, toho je příliš... U nás doma v poslední době dost frčí těstoviny a stejně jako každá ženská mám občas záchvaty jako: "Musíme jíst zdravě", "Budu držet dietu" nebo "Už si nikdy nedám KFC".

Menší ukázka jídel z našeho jídelníčku. Většinu inspirace, pokud tedy přímo nepocházela z mojí hlavy, jsem čerpala od mých oblíbených MyCookingDiary, Kublanka nebo Smoothcooking.

Tyhle brambory jsou naprosto famózní a jednoduché. Skvělé je, že do nich můžete nacpat a ochutit je prakticky čímkoliv. My máme nejradši "light" verzi: slaninu, cibuli, sýr a rozmarýn.
Bramborová mňamka

Chilli con carne, oblíbená verze s mletým masem, ta méně oblíbená bez masa.
Chilli con carne s rýží
Zbožňuju film Julie a Julia. Ve scéně, kdy Julie večeří se svým manželem a přemýšlí, o čem by mohla blogovat, jedí jídlo hodně podobné tomu mému. Odtud pochází inspirace. Tato scéna je mimo jiné i v oficiálním traileru k filmu, v čase 0:58 → Trailer Julie&Julia
Topinky se salátem z pečených paprik

Těstoviny s rychlou rajčatovou omáčkou



Těstoviny s masovým ragú
Tak tohle je moje nej nej nejoblíbenější snídaně. Tmavé pečivo se šunkou, sýrem a hromádkou zeleniny. Úplně nejlepší je pro mě tahle snídaně na jaře. A připomíná mi časy, kdy jsem ještě chodila do školy a snažila se zdravě stravovat.
Obyčejné obložené chlebíky

Vepřové nudličky s domácími americkými bramborami

Polévka z červené čočky

Masová směs s rýží

Těstoviny s masovým ragú podruhé
 
Těstoviny se sušenými rajčaty

Domácí pizza
Kdybych na Štědrý den na stůl postavila houbového Kubu z krup a navíc ještě bez MASA, asi bych si ho mohla hezky pěkně strčit za klobouk, nebo ho odnést slepičkám. U nás byl Kuba vždycky z rýže (poslední dobou ve stopovém množství přidávám kroupy, a mám takové podezdření, že strávníci o tom nemají ani páru) a se slaninkou a hlavně ze sušených hub. Jelikož nejsem jejich úplný milovník a díky sušení se eliminuje jejich přirozená oslizlost, která mi nedělá úplně nejlíp. Tak proto je Kuba po našem

Vánoční houbový Kuba po našem
Zeleninový salát s kuřecím masem




Kuskus se zeleninou
Sushi Maki
A samozřejmě nesmím zapomenout na oblíbené smoothie - ranní smoothie, náš ranní většinou ovocný, nakopávač.
Nejoblíbenější kombinace: jahody, banán, kiwi

Dalo by se říct, že většina těchto jídel patří spíš k těm zdravějším, lehčím. Samosebou vaříme také i ta nezdravá a těžší. Taková ta jídla, co po obědě máte pocit, že se můžete už akorát tak odvalit na gauč k televizi a tam usnout, ale o těch třeba příště...