Uspáváme

Uspávání je u nás doma taková "oblíbená" činnost, u které se s přítelem neradi střídáme. Oba bychom uspávání raději nechali na tom druhém. Už od malička je Princezna velice náročná, co se uspávání týče. Večer co večer jsme museli vymýšlet nové způsoby jak ji přesvědčit, že i my máme právo se pár hodin prospat. Ne vždy jsme se setkali s úspěchem. V počátcích našeho know how stačilo nakrmit, krknout a položit do postýlky, ale postupem času se i miminka stávají náročnějšími. Proto jsme přešli na jemné pohupování v lehátku, následně na houpání a po pár týdnech na vození. V našem provedení to znamená, že tak dlouho taháme lehátko sem tam po parketách, dokud Princezna neusne. Bohužel parkety nesou trvalé následky této stále fungující metody. Jejich šrámy se prohlubují a zvětšují, občas čekám, kdy se vznítí.

Mezi funkčností jednotlivých metod uspávání a vynalézavostí rodičů je naneštěstí přímá úměrnost, tudíž čím méně uspávání funguje, tím méně nápadů na jiné způsoby uspávání máme. Nejúspěšnější v poslední době bylo šudlání mazlíkem Králíčkem. Plyšový Králíček hladil Viky po hlavičce a to ji spolehlivě uspávalo zhruba měsíc. Po čase jsme museli začít Králíčka střídat s houpáním, vozením nebo ideálně kombinovat. Přibližně za další týden se k šudlání přidalo i ššání, vydávání zvuku jako, když teče voda - ŠŠŠ ŠŠŠ ŠŠŠŠŠŠŠ. Což se přiznám, bylo dost nad moje síly. Dokonce jsem se pokoušela svoje ššání nahrát na mobil a pak ho pouštět. Bez úspěchu. Ale je pravda, že ŠŠŠ zabíralo. Ono na těch radách: "Usíná, když pustím vodu.", "Zapněte vysavač, usne." nejspíš něco bude. Jde totiž o takzvaný bílý šum, monotónní zvuk, který napodobuje zvuky, které miminko slýchalo v děloze, kde bylo celých 9 měsíců naprosto spokojené. A tyto zvuky ho i nadále uklidňují. V létě by se nabízelo otevřít okno, vítr nebo déšť mohou také fungovat jako zdroj bílého šumu, ale v zimě? Pustit vodu? V ložnici má asi málokdo vodovodní kohoutek, a v devět hodin večer by nám sousedi asi pěkně poděkovali, kdybychom Viky uspávali luxem. A nechat delší dobu běžet v pokoji fén taky není zrovna nápad génia, navíc kam ho dát aby nic nezapálil?

 
Nedávno mě napadlo zkusit na internetu najít nějakou zvukovou stopu, která by napodobovala Vikyiny oblíbené bublinky nebo ššání. A narazila jsem právě na bílý šum a říkala jsem si: "Proč jsem to nezkusila dřív!". Nechci to zakřiknout, ale už druhý den pomocí bílého šumu uspáváme bez stresu, který byl u nás takřka na denním, tedy večerním pořádku.

Tohle zatím sklízí úspěch a když se omrzí, pustíme si tady třeba elektrický zubní kartáček, les, tikot hodin, déšť a nebo vlny Pacifiku.