Mrkev nebo brambora

Aneb jak se snažíme o zavedení příkrmů a jak to parádně jde...

Po poslední návštěvě u paní doktorky jsme dostali svolení začít s příkrmy, zkusit mrkvičku, brambůrek, večer kašičku. Celá natěšená jsem hned po cestě od paní doktorky zaběhla do obchodu koupit mrkev, jakožto všemi osvědčenou první potravinu pro kojence. Doma jsem poctivě uvařila, rozmixovala a nadšeně naservírovala naší malé, brzy pětiměsíční princezně. Dokážete si představit moje rozčarování, když mi můj miláček začal mrkvičku vracet zpátky a patlat ručičkama všude, kde se dalo. Ještě víc v šoku jsem byla po tom, co jsem zjistila, že bez aplikace jistého čistícího prostředku nemám šanci mrkev z pidi oblečků ani ze svého oblečení vyprat. Už je to víc jak týden a u nás nemají úspěch ani kašičky a o zelenině a ovoci ani nemluvím. Z mrkvičky jsme přešli na mrkvičku s bramborem, následoval pouze brambor a pořád nic. Jablíčko, banán...bez úspěchu. Už jsme vystřídali asi 6 různých kaší, různých značek a příchutí, ale stále bez výsledku. Proto po nastudování pár článků o "odmítačích" a zhodnocení rad babiček a kamarádky, jsem se rozhodla, že si dáme pár dní oddych a pak začneme na novo. Uvidíme, co přinese následující týden.

Po víkendu jsme se opět vrhli na kašičky a opět žádný úspěch. Čím větší hlad Viky má, tím je to horší. Vzteká se, cokoliv co se mi podaří dostat jí do pusinky, zase hezky pěkně vyplivne ven. Největší úspěch měla asi banánová kašička na dobrou noc. Jenže vychytat tu správnou strukturu a konzistenci dá celkem zabrat. Výsledkem toho je, že ji jí jen občas. No jí, asi se tomu úplně nedá říct, že by ji jedla, spíš ji pozře. Teprve až bude sama otvírat pusinku, bude jíst.

Ze zoufalství jsem se dnes uchýlila ke skleničkovému papání. Jelikož i přes všeobecný odpor k internetovým diskusím se občas musím uchýlit ke studování daného problému právě v nich. A proto jsem se rozhodla, že s Viky zkusíme skleničku. Už když jsem sama ochutnala, věděla jsem, že mrkev s bramborem by dnes mohly slavit úspěch. Po první lžičce se zdálo, že jsem se mýlila, kyselý obličej mě ale neodradil. A po pár plivancích se začalo polykat. Naneštěstí by ta naše šikulka už v pěti měsících ráda papala sama.

Mrkev měla naprosto všude, ani nový igelitový bryndáček nezachránil úplně všechno. Ale co, hlavní je, že aspoň něco spapala. Jupíí, jen tak dál. Po papání následovalo válení na dece, princeznička se přetočila na bříško a téměř všechno co jsem do ní tak pracně nasoukala, zase vyzvracela. Achjo, ale my to nevzdáme.