Máma mámám

Jak na příkrmy u nás doma... 

 

Jelikož už jsme se s Viktorkou dostaly přes hlavní problém příkrmů, a to NEPAPÁNÍ, rozhodla jsem se, že sepíšu pár takových bodů a rad, které mi byly prospěšné. Třeba tím někomu usnadním práci a ušetřím čas prosezený nad počítačem, strávený procházením internetových diskuzí, telefonáty s maminkou a psaní obsáhlých zpráv s kamarádkou. Většina rad ohledně krmení dětí, které můžete na internetu najít v "odborných článcích" (myslím tím takové ty klasické články, texty jednoho autora, ne diskuze) se týká převážně kojení. Proto byl celkem oříšek najít ty, které radily, jak "přinutit" prcka pozřít cokoliv jiného než jen mlíčko. Další takovou kapitolou je přechod z mixované stravy na kousíčkovanou, ale to předbíhám, to nás teprve čeká.

Náš počáteční boj probíhal asi takhle.

Takže, první a velice důležitou radou je: NEVZDÁVAT SE!, která si může v určitém úhlu pohledu drobátko protiřečit s tou další a to je: ZKUSIT POČKAT. Jelikož když dítě příkrmy odmítá, pravděpodobně ještě není připraveno na tak velkou změnu. Podstatné podle mě je, nepřestat úplně. My jsme to zkoušely, když byl čas a klid. Když nebyl, nehrotily jsme to. Ani teď se nesnažím Viky za každou cenu nacpat připravenou porci. Když nechce, tak prostě nechce. Ani jedné nám to za ten stres nestojí. Jsou prostě dny, kdy sní PÁR LŽIČEK a tím končí. Nemá smysl chtít za každou cenu den ode dne zvětšovat porce. Dítě prostě sní, kolik může.

ZKOUŠET, ZKOUŠET. Když nechce mrkev, zkuste bramboru. Každý Vám dnes sice řekne, že každou potravinu musíte dávat minimálně tři dny a sledovat případné alergické reakce, ale co když právě mrkev je právě to, co dítěti prostě nechutná?

Další věcí, která nám nejspíš hodně pomohla, byly již dříve zmiňované SKLENIČKOVÉ PŘÍKRMY. Ač jsem byla vždycky přesvědčená, že je kupovat nebudu, nastala situace, kdy jsem si myslela, že když ne tohle, tak už nic. A musím říct, že když bylo nejhůř, byla jsem opravdu ráda, že k tomu všemu nemusím ještě patlat domácí papání. Stačilo ohřát a hotovo.

ZÁSADNĚ LŽIČKOU. Když už začínáte s příkrmy, tak rovnou lžičkou. Proč dítě nejdřív zvykat na nové chutě a pak na nový způsob podávání? Hezky oboje najednou a je o jedno trápení méně. A další protiřečící si rada nebo spíš takový náš pokus, bylo papání NA PRST. Z prstu se příkrm mnohem snadněji dostal do pusiny než ze lžičky, ale tuhle metodu jsme u nás praktikovaly pouze párkrát, avšak s úspěchem.

HUSTŠÍ A S KOUSKY, nebo naopak řidší a rozmixované dohladka? Každý máme rád něco jiného a stejně tak je tomu i u malých prcků. My jsme nakonec zůstaly u dohladka mixovaného s tak akorát konzistencí. Samozřejmě je důležité myslet na to, že děti nemají zuby a pokud nějaké ano, s kousáním na tom určitě nejsou úplně nejlépe. A větší a tvrdé kousky mohou vdechnout.

MAMI JÁ SAMA. Ač ještě nemluví, tak u nás doma oblíbená papací činnost. Prostě vidí lžičku a sápe se po ní dokud ji nemá. A já do té doby nemám klid. Už jsem to dokonce zkoušela i se dvěma lžičkami (s jednou na hraní a druhou na krmení, ale moc úspěchu jsem nesklidila). Takže jsem se prostě smířila s tím, že po každém krmení musím Viky celou kompletně převléknout, umýt a v horších případech převléknout i sebe a všechno kolem.

Neméně důležitá rada, možná snad všem nadřazená je: HLAVNĚ KLID. Dítě pozná, když se stresujete a na jeho náladě a rozpoložení to dvakrát nepřidá. Já vždycky, když už cítím, že mám dost, tak radši končím. Třeba v takových případech, kdy Viky odmítá "sedět" v klidu, přetáčí se na bříško, patlá všechno všude, nebo prostě jen nechce otevírat pusinku.

Zde jsou odkazy na dvě mé oblíbené stránky, ze kterých jsem mimo jiné čerpala i některé z výše uvedených informací.
maminkam.cz
babyweb.cz

Jen tak dál

Poslušně hlásím, že jsme to nevzdali. Viky už přestalo bavit nám při krmení odporovat a vlastně ani nevím, jak a kdy se to stalo, ale už papáme. Včerejší skóre, celá mistička banánovo rýžové kašičky. Tedy všechno, co jsem připravila, jedna a půl odměrky od HIPPíka. Dost možná k úspěchu přispěly kupované skleničky a nebo také dopolední návštěva u babičky, díky níž jsme mrkvičku dávali v jiném prostředí. Ale to už je jedno, důležité je, že jsme z neúspěšných pokusů přešli na patla pokusy se skleničkami a z nich na otevírání pusiny a papání. 

 

Dnes skleničkové papů nahradila domácí mixovaná cuketa s mrkví a bramborem. Popravdě po první lžičce se nezdálo, že budeme úspěšní, ale nakonec se překonala. A evidentně tomu přišla na chuť, po třech dnech následovala samotná cuketa. Která slaví největší úspěch u mě, jelikož na oblečení nedělá fleky. A už teď mám připravenou další zeleninu k rozšiřování jídelníčku. Špenát, kedluben, batáty, pak ještě musíme zkusit dýni, květák a brokolici, těším se na další mixování. Je skvelý pocit, když víte, že to papání nebude stres, ale spíš sranda. protože Viky stále ještě neopustila fázi: "Já sama", takže jídlo je všude a tím myslím naprosto všude. Ale co, pračku máme a navíc rozvíjí jemnou motoriku a třeba bude za chvíli opravdu papat úplně sama, i když moc si nedělám iluze. Nemůžu po ní chtít zázraky. I když je pravda, že po tom co jsme vyzkoušeli kukuřičné křupky, které si naprosto instinktivně strká do pusinky, možná bych se nedivila. Navíc křupky si naprosto zamilovala a já jsem moc ráda, že je aspoň jedno jídlo, které jí s opravdovým nadšením. Už po prvním dni miluje křupky..

Mrkev nebo brambora

Aneb jak se snažíme o zavedení příkrmů a jak to parádně jde...

Po poslední návštěvě u paní doktorky jsme dostali svolení začít s příkrmy, zkusit mrkvičku, brambůrek, večer kašičku. Celá natěšená jsem hned po cestě od paní doktorky zaběhla do obchodu koupit mrkev, jakožto všemi osvědčenou první potravinu pro kojence. Doma jsem poctivě uvařila, rozmixovala a nadšeně naservírovala naší malé, brzy pětiměsíční princezně. Dokážete si představit moje rozčarování, když mi můj miláček začal mrkvičku vracet zpátky a patlat ručičkama všude, kde se dalo. Ještě víc v šoku jsem byla po tom, co jsem zjistila, že bez aplikace jistého čistícího prostředku nemám šanci mrkev z pidi oblečků ani ze svého oblečení vyprat. Už je to víc jak týden a u nás nemají úspěch ani kašičky a o zelenině a ovoci ani nemluvím. Z mrkvičky jsme přešli na mrkvičku s bramborem, následoval pouze brambor a pořád nic. Jablíčko, banán...bez úspěchu. Už jsme vystřídali asi 6 různých kaší, různých značek a příchutí, ale stále bez výsledku. Proto po nastudování pár článků o "odmítačích" a zhodnocení rad babiček a kamarádky, jsem se rozhodla, že si dáme pár dní oddych a pak začneme na novo. Uvidíme, co přinese následující týden.

Po víkendu jsme se opět vrhli na kašičky a opět žádný úspěch. Čím větší hlad Viky má, tím je to horší. Vzteká se, cokoliv co se mi podaří dostat jí do pusinky, zase hezky pěkně vyplivne ven. Největší úspěch měla asi banánová kašička na dobrou noc. Jenže vychytat tu správnou strukturu a konzistenci dá celkem zabrat. Výsledkem toho je, že ji jí jen občas. No jí, asi se tomu úplně nedá říct, že by ji jedla, spíš ji pozře. Teprve až bude sama otvírat pusinku, bude jíst.

Ze zoufalství jsem se dnes uchýlila ke skleničkovému papání. Jelikož i přes všeobecný odpor k internetovým diskusím se občas musím uchýlit ke studování daného problému právě v nich. A proto jsem se rozhodla, že s Viky zkusíme skleničku. Už když jsem sama ochutnala, věděla jsem, že mrkev s bramborem by dnes mohly slavit úspěch. Po první lžičce se zdálo, že jsem se mýlila, kyselý obličej mě ale neodradil. A po pár plivancích se začalo polykat. Naneštěstí by ta naše šikulka už v pěti měsících ráda papala sama.

Mrkev měla naprosto všude, ani nový igelitový bryndáček nezachránil úplně všechno. Ale co, hlavní je, že aspoň něco spapala. Jupíí, jen tak dál. Po papání následovalo válení na dece, princeznička se přetočila na bříško a téměř všechno co jsem do ní tak pracně nasoukala, zase vyzvracela. Achjo, ale my to nevzdáme.

Uspáváme

Uspávání je u nás doma taková "oblíbená" činnost, u které se s přítelem neradi střídáme. Oba bychom uspávání raději nechali na tom druhém. Už od malička je Princezna velice náročná, co se uspávání týče. Večer co večer jsme museli vymýšlet nové způsoby jak ji přesvědčit, že i my máme právo se pár hodin prospat. Ne vždy jsme se setkali s úspěchem. V počátcích našeho know how stačilo nakrmit, krknout a položit do postýlky, ale postupem času se i miminka stávají náročnějšími. Proto jsme přešli na jemné pohupování v lehátku, následně na houpání a po pár týdnech na vození. V našem provedení to znamená, že tak dlouho taháme lehátko sem tam po parketách, dokud Princezna neusne. Bohužel parkety nesou trvalé následky této stále fungující metody. Jejich šrámy se prohlubují a zvětšují, občas čekám, kdy se vznítí.

Mezi funkčností jednotlivých metod uspávání a vynalézavostí rodičů je naneštěstí přímá úměrnost, tudíž čím méně uspávání funguje, tím méně nápadů na jiné způsoby uspávání máme. Nejúspěšnější v poslední době bylo šudlání mazlíkem Králíčkem. Plyšový Králíček hladil Viky po hlavičce a to ji spolehlivě uspávalo zhruba měsíc. Po čase jsme museli začít Králíčka střídat s houpáním, vozením nebo ideálně kombinovat. Přibližně za další týden se k šudlání přidalo i ššání, vydávání zvuku jako, když teče voda - ŠŠŠ ŠŠŠ ŠŠŠŠŠŠŠ. Což se přiznám, bylo dost nad moje síly. Dokonce jsem se pokoušela svoje ššání nahrát na mobil a pak ho pouštět. Bez úspěchu. Ale je pravda, že ŠŠŠ zabíralo. Ono na těch radách: "Usíná, když pustím vodu.", "Zapněte vysavač, usne." nejspíš něco bude. Jde totiž o takzvaný bílý šum, monotónní zvuk, který napodobuje zvuky, které miminko slýchalo v děloze, kde bylo celých 9 měsíců naprosto spokojené. A tyto zvuky ho i nadále uklidňují. V létě by se nabízelo otevřít okno, vítr nebo déšť mohou také fungovat jako zdroj bílého šumu, ale v zimě? Pustit vodu? V ložnici má asi málokdo vodovodní kohoutek, a v devět hodin večer by nám sousedi asi pěkně poděkovali, kdybychom Viky uspávali luxem. A nechat delší dobu běžet v pokoji fén taky není zrovna nápad génia, navíc kam ho dát aby nic nezapálil?

 
Nedávno mě napadlo zkusit na internetu najít nějakou zvukovou stopu, která by napodobovala Vikyiny oblíbené bublinky nebo ššání. A narazila jsem právě na bílý šum a říkala jsem si: "Proč jsem to nezkusila dřív!". Nechci to zakřiknout, ale už druhý den pomocí bílého šumu uspáváme bez stresu, který byl u nás takřka na denním, tedy večerním pořádku.

Tohle zatím sklízí úspěch a když se omrzí, pustíme si tady třeba elektrický zubní kartáček, les, tikot hodin, déšť a nebo vlny Pacifiku.